FAQ - tlumočení a překlady
Co pro Vás můžeme udělat?
Zajišťujeme překlady do a z cizích jazyků napříč celým jazykovým spektrem.
Jaký překlad budu potřebovat a co pro to musím udělat?
Většina klientů poptává tzn. ověřený překlad. Jedná se o překlad, který poté můžete využít pro další úřady. Jinak se mu také říká „překlad s razítkem.“ Spolupracujeme s výbornými soudními překladateli a ať již chcete u nás nechat ověřit rodný list, vysvědčení, výpis z rejstříků, pojistné a jiné smlouvy atd., rádi Vám pomůžeme.
Co budeme potřebovat?
V ideálním případě ověřenou kopii dokumentu, který potřebujete přeložit, protože překlad se bude přivazovat přímo k této kopii. Pokud ji nemáte k dispozici, rádi pro Vás zařídíme vše včetně zajištění notářsky ověřené kopie Vašeho dokumentu.
Jak dlouho to bude trvat?
Ověřené překlady dokážeme zařídit obvykle do týdne, nejedná-li se o textově rozsáhlé dokumenty.
Potřebujete jen běžný překlad bez ověření?
Rádi pomůžeme. Bude pak stačit jen poslat k nám na email a my Vám překlad v nejkratším možném termínu vyhotovíme.
Na koho se s překlady a tlumočením obrátit?
Na Vaše přání a Vám k dispozici je: Mgr. Martin Jiránek, Martin.jiranek@eufrat.cz, +420 724 561 001
Kde můžete překlad nechat a kde si jej vyzvednout?
Přímo zde, na adrese Pallova 42/8, recepce jazykové školy EUFRAT.
Jaká je cena překladu?
Odpověď záleží na počtu stran a typu překladu. Kalkulaci na míru Vám rád připraví Martin Jiránek na emailu martin.jiranek@eufrat.cz
Za jak dlouho je překlad hotový?
Odpověď záleží na počtu stran a typu překladu. Ověřené překlady o pár stranách obvykle umíme do týdne.
Jaký překlad potřebuji?
Podobně jako se o tom, jaké auto si koupíme, nerozhodujeme až při návštěvě autosalónu či autobazaru, i v případě koupě (tedy přesněji zadání či objednání) překladu je dobré vědět předem, co chci. Jinak bude vypadat poptávka po informativním překladu pro referenční potřebu, kdy potřebujete znát pouze důležitá fakta, která výchozí text přináší, a jinak poptávka na soudně ověřený překlad, kde záleží na každém slově, které má mnohdy – v případě obchodních kontraktů nebo dalších právně-obchodních textů zcela bez přehánění! – cenu o několik řádů vyšší, než je cena, jakou za takový překlad zaplatíte; a konečně zcela jinak bude vypadat práce překladatele na překladu literárního díla (ať už prozaického textu či poezie – ano, i takové překlady umíme!).
Jaké tlumočení potřebuji?
Podobně jako asi málokdo vyráží na symfonický koncert, aniž by věděl, co se hraje, kdo hraje a kdo to bude dirigovat, jakož i to, že se mezi větami symfonické básně netleská, i v případě koupě (tedy přesněji zadání či objednání) tlumočení je dobré vědět předem, co chci a co mohu čekat. Jinak bude vypadat poptávka po doprovodném tlumočení, kdy pouze potřebujete, aby vás a vašeho hosta někdo doprovázel na výlet do Českého Krumlova a tlumočil konverzaci v autě, u oběda v restauraci a při procházce podél Vltavy, jinak poptávka na tlumočení soudním tlumočníkem, kde záleží na každém slově, které má mnohdy – v případě obchodních schůzek nebo dalších právně-obchodních jednání zcela bez přehánění! – cenu o několik řádů vyšší, než je cena, jakou za takové tlumočení zaplatíte; jiné požadavky budou na konsekutivní tlumočení svatebního obřadu, a konečně zcela jinak bude vypadat práce tlumočníka při simultánním kabinkovém tlumočení na mezinárodní konferenci. Pokud máte pochybnosti, jaký typ tlumočení je pro vaši akci nejvhodnější, obraťte se na nás a společně nastavíme parametry vaší zakázky tak, aby její výsledek naplnil vaše očekávání.
Co je (a co není) tlumočení?
Z hlediska vymezení pojmu je tlumočení nejčastěji definováno jako ústní převod sdělení z výchozího jazyka do jazyka cílového v reálném čase; jinými slovy, jde o okamžité zprostředkování komunikace mezi dvěma či více osobami, hovořícími různými jazyky. Osoba, vykonávající takovou činnost, se označuje jako tlumočník (angl. interpreter). Někdy se tlumočení zjednodušeně označuje jako překlad a tlumočník jako překladatel; takové označení je ale nesprávné, podobně, jako kdybyste Rakušana označovali za Němce nebo opraváře kolejových vozidel za automechanika. Překladatel se zabývá převodem písemných textů, zatímco tlumočník převádí mluvenou řeč.
U tlumočení platí ještě mnohem více než u překladu, že se nejedná o převod slovo od slova, ale o převod obsahu a smyslu sdělení tak, aby osoba, jíž je tlumočeno, pochopila, co se jí osoba, která je tlumočena, snaží sdělit.
Tlumočení se však neomezuje pouze na převod jazykového vyjádření, ale i na zprostředkování kulturně-civilizačních zvyklostí, které se mohou mezi nositeli výchozího a cílového jazyka diametrálně lišit. Dobrého tlumočníka, který takové znalosti má, oceníte například v okamžiku, kdy vám vysvětlí, proč byste měli od tchajwanského obchodního partnera přijmout vizitku oběma rukama, nebo proč není dobré signalizovat ruské protistraně spokojenost zdviženým palcem.
Co je lokalizace a čím se liší od překladu?
Lokalizace textů a webových stránek (také označovaná jako L10N, kde číslo 10 zastupuje deset písmen mezi l a n v anglickém slově localization) je zvláštním druhem překladatelské služby, která k překladu jako takovému přidává jistou přidanou hodnotu tím, že pečlivě zohledňuje rozdíly a odlišnosti, které jsou charakteristické pro cílové jazykové prostředí, a překlad na jejich základě upravuje tak, aby cílovému jazykovému prostředí co nejvíce odpovídal a vyhovoval. Typickým příkladem lokalizace jsou například reklamní texty, slogany apod., u nichž mnohem více než na věrnosti záleží na dosažení stejného efektu, který tyto texty mají ve výchozím jazyce.
Mezi lokalizace dále řadíme například překlady některých návodů, online podpor (‘helpů’) jako součásti webových stránek, obchodních a záručních podmínek, překlady smluv a dalších právních textů, u nichž zákazník nepožaduje pouze překlad, ale též uvedení obsahu a formy dokumentu do souladu s právním řádem České republiky. Lokalizací také procházejí dokumenty, v nichž se operuje s pojmy vlastními danému jazykovému prostředí, které je třeba převést na jejich ekvivalenty běžné v prostředí cílového jazyka – měna, jednotky měr, vah a objemů atd.
Jak již bylo uvedeno, oproti běžnému (byť odbornému) překladu se lokalizace vyznačuje přidanou hodnotou ve formě převedení obsahu i formy textu do podoby, která je bezezbytku srozumitelná uživateli v prostředí cílového jazyka. To znamená, že překladatel nad lokalizací stráví mnohem více času, který si vyžádají právě např. převody jednotek, prozkoumávání přístroje a ověřování funkcionality, práce v HTML editoru apod. V případě lokalizovaných právních dokumentů navíc vstupuje do hry spolupracující právník, který provádí konsolidaci výsledného textu s právním řádem ČR. To vše jsou práce, které opodstatněně zvyšují náklady, takže nikoli vyšší, ale prostě jiná kvalita lokalizace ve srovnání s běžným překladem znamená navýšení cen v řádech desítek procent.
Je lepší oslovit agenturu, nebo překladatele na volné noze?
Možná si říkáte, že taková otázka na webu překladatelského centra (agentury) je poměrně legrační a že odpověď na ni dokážete předem uhodnout. Dobrá, přistoupíme na toto východisko a pokusíme se uvést, proč se domníváme, že je lepší oslovit agenturu než překladatele na volné noze.
Za překlad u agentury zpravidla (avšak nikoli nutně) zaplatíte o něco více, než byste zaplatili překladateli na volné noze. Zkusme se ale zamyslet, co za tu vyšší cenu u solidní agentury dostanete:
- Agentura má z čeho vybírat, takže váš překlad zadá překladateli se specializací na danou oblast.
- Agentura spolupracuje s rodilými mluvčími a korektory, takže dokáže zajistit výsledný text v opravdu co nejlepší kvalitě.
- Agentura má solidní technické zázemí, takže za vás vyřeší problémy s možnou nekompatibilitou SW.
- Agentura má vůči svým dodavatelům nastaven systém kontroly kvality a nepustí přes sebe nekvalitní překlad.
- Agentura se lépe dokáže vypořádat s požadavky na překlady velkých objemů textu v krátkých dodacích lhůtách.
- V agentuře váš překlad projde několikerou kontrolou u několika lidí (překladatel, korektor, garant atd.), takže šance na přehlédnutí chyby je nižší než u překladatele na volné noze.
Mohli bychom ve výčtu pokračovat, ale chceme být féroví – víme o jednom závažném důvodu, proč by se někdy mohlo vyplatit zadat zakázku překladateli na volné noze: pokud máte pocit, že agentura pouze předá váš text překladateli, o nic se dál nestará, pak vám předá hotový překlad týden po termínu, přeložený do jiného jazyka, než jste chtěli (a i tak plný chyb) a naúčtuje si za to marži v řádu stovek procent (protože je třeba zaplatit topení, sekretářku a firemní Vánoce), pak je asi namístě popřemýšlet o změně. Ale i v takovém případě si dovolíme upozornit, že zdaleka ne všechny agentury se chovají tak, jak bylo popsáno, a že u nich za nějakou tu korunu navíc získáváte významnou přidanou hodnotu.
Jak se nespálit při výběru překladatele / agentury?
Na tuto otázku je odpověď velejednoduchá: buďte poučeným zákazníkem! Více informací o tom, jak se takovým zákazníkem stát, přináší vlastně kterákoli sekce našeho webu; pokud chcete takový návod ‘v kostce’, doporučujeme vám stáhnout si příručku Překlady a jak na to, kterou vydala v české verzi Jednota tlumočníků a překladatelů.
Co dělá dobrý překlad?
Umění překladu (a slovo umění volíme záměrně) je výsadou, která je v jistém slova smyslu téměř alchymickou kombinací jednoho dílu talentu, devatenácti dílů studijní dřiny a osmdesáti dílů zkušeností – ne nadarmo jedno z překladatelských úsloví říká, že dobrým překladatelem se člověk ani nerodí, ani nevystuduje – musí se vysedět. Tvrdíme, že překlad je umění, a máme pro to dobrý důvod: vždy se totiž najde někdo, kdo ve finálním textu najde slovo, místo kterého by on použil jiné, nebo místo, které by přeložil jinak. Hodnocení překladu bude vždy do velké míry subjektivní záležitostí; jedním z mála objektivně měřitelných kritérií je, jaký má překlad účinek na koncového čtenáře. Podepsal obchodní partner s vaší firmou smlouvu, kterou jsme pro vás přeložili? Pak to byl dobrý překlad. Získali jste v zahraničí povolení k výkonu povolání na základě námi přeložených kvalifikačních dokladů? Pak jsme je tedy přeložili dobře. Vydalo vám zahraniční nakladatelství vaši knihu v našem překladu? Za takový překlad tedy dáme ruku do ohně.
Co dělá dobrého překladatele?
Pokud jde o kvalifikaci překladatelů, otázka stojí podobně jako v případě výuky cizího jazyka. To, že někdo umí perfektně daný jazyk, ještě nezaručuje, že ho umí také naučit někoho druhého; a na druhou stranu, co je učiteli platné, že je mistrem didaktických postupů a dokáže v hodině doslova sehrát drama, pokud je „o lekci“ před svými studenty? Podobně i v případě překladů je třeba říci, že ani dokonalá akademická či praktická znalost cizího jazyka sama o sobě kvalifikovaného překladatele nedělá. Ani absolventi oboru translatologie na filozofických fakultách nemají (zejména v počátcích kariéry) potřebné odborné znalosti – tím máme na mysli znalosti z oborů technických, právních, medicínských, obchodních, uměleckých, zkrátka těch, jichž se velká část poptávaných překladů týká. Naproti tomu odborníci z praxe v těchto oborech mají dostatečnou oborovou erudici, a pokud navíc dobře vládnou cizím jazykem, často se stává, že zejména do cizího jazyka překládají kvalitněji, než prvně zmiňovaná skupina. Pokud narazíte na překladatele, který o sobě tvrdí, že dokáže překládat texty ze všech možných oborů, zbystřete. Takoví ‘renesanční’ či univerzální překladatelé se dnes už prakticky nevyskytují a poctivý překladatel se bude specializovat na jeden obor, případně na ‘rodinu’ souvisejících oborů. Překladatelství je vysoce specializovaná a kvalifikovaná profese a jako ve všech podobných případech i zde platí, že méně znamená kvalitněji.
Musí překladatel / tlumočník ovládat dobře svou mateřštinu?
Kdo chce překládat či tlumočit, musí umět dobře… česky. Zlaté pravidlo překladatelské a tlumočnické profese, které by se mělo tesat do kamene. Nechceme se dopouštět generalizování, ale zejména techničtí či obchodní odborníci zacházejí s češtinou občas přímo trestuhodně; problém ale tkví mnohem hlouběji a postihuje v míře nemalé i právníky, novináře, reportéry, politiky, a vůbec všechny profese, které se více či méně často pouštějí do tvorby písemných projevů. Jestliže se v překladu do češtiny objevují atentáty na češtinu typu aby jste, tamnější, standartní, nejideálnější, děvčata se smály a děti se koupali, je načase, aby se dotyčný rádobypřekladatel vrátil ne na katedru translatologie, ale do základní školy. Takové překladatele nezaměstnáváme; znalost a ovládnutí mateřského jazyka je jedním z nejvýznamnějších kritérií, podle kterých své spolupracovníky vybíráme.
Je správné, že překladatel / agentura konzultuje překlad se zákazníkem?
Některé agentury s oblibou uvádějí jako svou přednost, že neobtěžují klienty telefonáty s dotazy na upřesnění, doplnění atd. Troufáme si tvrdit, že to nesvědčí o ničem jiném, než o jejich nezodpovědnosti a o tom, že nejsou ničím jiným, než ‘fabrikou na překlady’. Mnohé texty obsahují velmi specifickou terminologii, jejíž překlad je třeba dohodnout, mnohdy (např. u anglických textů neanglofonní provenience) se pouze zákazník na základě předchozích zkušeností dokáže v textu orientovat tak, aby některé výrazy mohly být smysluplně přeloženy, atd. Interakce se zákazníkem, ideálně prostřednictvím kompetentní osoby na straně zákazníka, která se v problematice překládaného textu orientuje, pomáhá nejen dovést překlad k dokonalosti, ale také k navázání a udržování dobrých vztahů mezi zákazníkem a dodavatelem překladu. Zkrátka – konzultace nerovná se neschopnost!
Jaké údaje potřebuje tlumočník / agentura znát při poptávce tlumočnických služeb?
Při prvotní poptávce potřebujeme znát identifikaci objednavatele (jméno zákazníka či firmu), kontaktní osobu, s níž se bude o zakázce dále jednat, datum (případně data) výkonu, počátek a předpokládaný konec výkonu, místo výkonu, typ akce a s tím související typ tlumočení, téma/obor akce, jazyky a počet tlumočníků.
Poté samozřejmě mezi zodpovědnou osobou na naší straně a kontaktní osobou na straně objednavatele dochází k ladění detailů, předávání podkladových dokumentů a dalším logistickým operacím tak, aby byla zakázka co nejlépe ošetřena a její realizace naplnila zákazníkovo očekávání.
Jaké podklady mohou tlumočníkovi usnadnit výkon a přispět tak k úspěchu akce?
Uveďme několik případů:
- Obchodní jednání, jež má vyústit v podpis smlouvy o spolupráci: texty smluv, které se budou podepisovat (v obou zúčastněných jazycích), PR materiály a webové stránky firmy v daném cizím jazyce, časový harmonogram jednání, jména účastníků
- Církevní svatební obřad: pořad liturgie v jazyce, kterým bude obřad celebrován, případně i jeho překlad do cizího jazyka, jména novomanželů, jména svědků, časový harmonogram
- Konference s mezinárodní účastí: Sborníky z minulých ročníků konference, texty příspěvků delegátů ve výchozím jazyce, případně v překladu do požadovaného jazyka
- Prohlídka firmy/závodu zahraniční návštěvou: PR materiály a webové stránky firmy v daném cizím jazyce, přehled klíčových odborných termínů, popisy technologických postupů, jména účastníků, časový harmonogram
Obecně řečeno je vždy výhodou, může-li zákazník tlumočníkovi předat před výkonem (nejméně 1 týden) jakékoli materiály, ideálně v obou požadovaných jazycích, které mohou obsahovat odborné nebo ustálené termíny nebo přímo části proslovů, které budou pronášeny, odkazy na webové stránky, buď firemní, nebo třetích stran, zabývající se daným oborem či užší problematikou, relevantní literaturu v daném jazyce apod. Ta trocha času, kterou od vás bude příprava takových materiálů vyžadovat, se vám vždy bohatě vrátí ve výsledcích jednání, konference či jakékoli tlumočené akce.
Jak mohu předat podklady pro překlad a v jaké podobě mohu hotový překlad dostat?
Zjednodušeně řečeno rozlišujeme čtyři druhy podkladů:
- otevřené textové soubory, typicky dokumenty MS Word různých verzí (DOC nebo DOCX), dokumenty RTF, a tam, kde netrváte na specifickém formátování, také TXT
- jiné elektronické formáty (PDF, grafické soubory jako JPEG, PNG apod., soubory DTP programů, OCR aplikací atd.)
- listinné dokumenty (jednotlivé dokumenty, publikace, periodika atd.) v tištěné formě
- audio/video záznamy
Z pracování překladů z podkladů kategorie 1 je nejjednodušší. Elektronická forma zaslaná e-mailem může významně urychlit komunikaci jak mezi naším centrem a vámi jako zákazníkem, tak mezi naším centrem a našimi kmenovými překladateli, jimž budeme vaši zakázku zadávat ke zpracování. Kromě toho dostupnost elektronické formy dokumentu, která umožňuje preparaci textu ve výchozím jazyce, dává možnost poměrně přesně a kvalifikovaně odhadnout objem textu překladu v jazyce cílovém a tím postavit spolehlivou cenovou nabídku na celou zakázku. Navíc takové podklady umožňují překladateli psát přímo do podkladového souboru a využít tak jeho formátování, tabulky a další prvky, které má překlad zachovat a které by jinak musel vytvářet zcela ‘od nuly’.
Pokud máte podklady (tj. výchozí text) k dispozici v elektronické formě grafických souborů (kategorie 2), je třeba celý text překladu psát od začátku, nelze využít formátování podkladu atd. To znamená, že kromě práce překladatele je třeba počítat i s elementární grafickou úpravou, která stojí čas a peníze. Totéž platí pro podklady kategorie 3, takže zpracování rozsáhlejších překladů v obou těchto kategoriích zpoplatňujeme přirážkou 10 % k základní ceně za překlad 1 normostrany.
Možností, jak překlad listinných podkladů urychlit, je jejich naskenování a předání e-mailem překladatelskému centru dříve, než budete mít možnost je donést v jejich fyzické formě. U skenů je však třeba dbát na úplnost a čitelnost dokumentů, zejména pokud jsou např. opatřeny razítky či podpisy (například u skenů PDF je 300 dpi na hranici použitelnosti; u jedno- až dvoustranných skenů je pak 600 dpi optimálním kompromisem mezi kvalitou a velikostí souboru; u vícestranných dokumentů doporučujeme rozdělit skenování po několika stránkách).
Podklady v podobě audio/video záznamu (kategorie 4) podléhají složitějšímu postupu zpracování. Nejprve jse třeba pořídit přepis (transkript) ve zdrojovém jazyce, a teprve pak je možno zadat text k překladu.
Jak by měl vypadat můj vlastní text, který chci přeložit?
Pokud jste autorem textu nebo můžete podobu textu předávaného v elektronické podobě nějak ovlivnit, máte ve svých rukách mnohé: můžete významně urychlit zpracování překladu a v neposlední řadě i jeho cenu. Ptáte se jak? Tím, že odevzdáte text finální, nebudete v něm v průběhu překladu dělat žádné změny, že jej předáte překladateli s korektním formátováním, že do něj nebudete umísťovat zbytečné grafické prvky atd. Kde se dozvíte, co je korektní formátování a všechny ty další věci? Připravili jsme pro vás návod
v němž vás chceme upozornit na to, co je dobré dodržet při psaní textů, které chcete přeložit, a čemu je naopak důležité se vyhnout.Proč není dobré s každou poptávkou oslovit co nejvíce překladatelů / agentur a vybrat si podle ceny?
Věrnost značce neboli brand loyalty se vyplácí i v případě překladatelských služeb. Zákaznická ‘promiskuita’ poptávání několika agentur a umisťování zakázek podle toho, která zrovna za překlad nabídne nejnižší cenu či nejkratší termín dodání, může skončit, jako ostatně každá promiskuita, jedině špatně. Výhodou věrnosti, tedy dlouhodobé (a třeba i výhradní) spolupráce s jedním dodavatelem překladatelských služeb, je postupné budování konzistentního firemního slovníku, tedy databáze výrazů typických pro obor či konkrétní firmu; navíc u dodavatele roste znalost zákazníka, jeho požadavků, potřeb a firemního stylu, která umožňuje dodávat kvalitní překlady ve výhodných dodacích termínech – a po nějakém čase při určitém objemu překladů také s množstevními slevami.
Je pravdou, že rychlost zhotovení a kvalita překladu jsou v nepřímé úměře?
Ačkoli na různých místech tohoto webu přirovnáváme překlady k autům, v jednom ohledu jsou si tyto dvě kategorie zboží zcela nepodobné: u překladů rozhodně neplatí, že čím rychlejší, tím lepší! Kvalita, lépe řečeno dokonalost, a termín dodání jsou do určité míry veličiny nepřímo úměrné. Je nerealistické se domnívat, že například překlad dvaceti normostran právnického textu zadaný v pět hodin odpoledne s požadavkem na dodání do rána druhého dne bude dokonalost sama; zodpovědný překladatel či agentura dokonce takový požadavek s omluvou a vysvětlením odmítne nebo se alespoň pokusí dohodnout se zadavatelem realističtější termín. Zejména odborné překlady vyžadují stoprocentní soustředění, několikerou kontrolu, ověřování ve slovnících i v internetových vyhledávačích; navíc mohou obsahovat i zvláštní požadavky na formátování (převody tabulek, grafů, schémat atd.), které se mohou v různých verzích editorů chovat různě a jejich adaptace je činností náročnou pokud nikoli na odbornost překladatele, pak na jeho čas zcela jistě. Je nicméně obtížné stanovit obecnou denní kvótu na jednoho překladatele – vždy záleží na zkušenostech, způsobu práce a nasazení každého jednotlivce. S jistou nadsázkou, avšak vcelku výstižně vystihuje podstatu překladatelských a tlumočnických služeb následující graf:
Co je zdrojový a co cílový jazyk / text?
Zdrojový jazyk je ten, v němž je napsán originální text (zdrojový dokument) a z nějž se bude překládat; cílový jazyk je ten, do kterého se překládá a v němž tedy bude napsán text překladu. Jedním z těchto jazyků bude vždy čeština, kromě překladů tzv. foreign-to-foreign, čili mezi dvěma cizími jazyky bez mezipřekladu přes český jazyk (tzv. pilotní jazyk). Zdrojový (někdy též výchozí či podkladový) text je tedy ten, který nám předáte při zadání zakázky, cílový text je text překladu, který od nás dostanete. Možná se vám takové vysvětlování zdá zbytečné, ale ujišťujeme vás, že při stanovení ceny za překlad se bez rozlišování těchto pojmů neobejdeme.
Co je normostrana?
Základní kalkulační jednotkou překladatelských služeb je tzv. normostrana (NS), která – jakkoli to její název napovídá – není úplně přesně definována v žádném závazném technickém ani právním předpisu a různé agentury a překladatelé ji definují různě. Rozsah normostrany je sice definován odst. 2 § 24 vyhlášky 37/1967 Sb. (prováděcí předpis k zákonu o znalcích a tlumočnících, zde se ale tato jednotka množství textu označuje jako ‘stránka’ a vztahuje se pouze na překlady pořízené soudním tlumočníkem. Normostrana též byla definována v ČSN 01 6910, avšak v nástupnické normě již nikoli. Nejčastějším výkladem je, že 1 NS = 1800 typografických znaků včetně mezer. To znamená, že každé písmeno či číslice, interpunkční znaménko (čárky, tečky, apostrofy, pomlčky, spojovníky, znaky stupňů atd.) i úhoz na mezerník se započítávají přesně tak, jako kdyby text vznikal na klasickém psacím stroji (30 řádků po 60 úhozech). Nepočítají se formátovací znaky (enter, tabelátor, rozdělovník slov aj.), zatímco komentáře či poznámky pod čarou ano.
Z této definice vyplývá jedno důležité upozornění: ten, kdo používá místo korektních formátovacích nástrojů mezerník, může (pokud narazí na nepoctivého či přinejmenším škodolibého překladatele) zaplatit za opticky srovnatelný překlad třeba i třikrát více, než ten, kdo používá důsledně tabelátory.
Pro představu, jak „opticky“ vypadá text o objemu jedné normostrany, se můžete podívat
. Označený text v tomto dokumentu, napsaný na standardně formátované straně A4 programu MS Word písmem Times Roman New o velikosti 12 bodů při nastaveném jednoduchém řádkování, má přesně 1800 typografických znaků vč. mezer.Kolik normostran se vejde na tiskovou stranu?
Tato otázka je zcela legitimní, nicméně odpověď není nijak jednoduchá. Mluvíme-li o počítačově vygenerované tiskové straně formátu A4 pokryté souvislým textem, při standardním nastavení okrajů, jednoduchém řádkování a velikosti písma 12 bodů, vejdou se na takovou tiskovou stranu přibližně dvě normostrany. V případech jiného formátování se ale můžeme setkat i s tím, že na jedné straně A4 napočítáme až 5 NS; naproti tomu překlad formuláře se spoustou „prázdného papíru“ na tiskové straně nemusí dát ani jednu celou normostranu.
Tento značně proměnlivý vztah je třeba mít na paměti při zadávání objednávky, abychom nebyli překvapeni, že jsme předali k překladu 3 strany A4 a překladatelská agentura nám najednou účtuje 7 jakýchsi normostran.
Proč se obvykle liší objem cílového textu od objemu textu zdrojového?
Jinými slovy, je normální, že překlady mají tendenci ‘bobtnat’? A jak poznám, že mě překladatel/agentura záměrně ‘nenatahuje’?
To jsou samozřejmě zcela legitimní otázky, nicméně odpověď na ně není snadná. Obecně řečeno, čeština je navzdory (nebo možná díky?) své poměrně komplikované gramatice a větné skladbě schopna mnohé významy vyjádřit objemově značně úsporně, a to zejména ve srovnání s některými románskými, ale také slovanskými a germánskými jazyky. Například českou větu „Kočka přeskočila plot a zmizela na cestě k lesu“ (47 znaků) do francouzštiny těžko přeložíte jinak, než jako « Le chat a sauté par-dessus la clôture et il dispru sur le chemin qui mène à la forêt » (84 znaků). Jak vidíte, v tomto případě cílový text narostl oproti zdroji o téměř 80 %. Podobně například nadpis „Ekonomické poradenství a engineering v oblasti rozvoje pozemků a podnikatelských záměrů“ (87 znaků) přeložen do ruštiny zní «Экономическое консультирование и engineering в области развития земельных участков и предпринимательских планов» (111 znaků, čili nárůst o téměř 28 %).
Samozřejmě nelze stanovit zcela závazné převodní poměry; každý text je unikátní a záleží na mnoha faktorech, jaký bude ve výsledku konečný poměr cílového a zdrojového textu, ale na základě dlouhodobých zkušeností můžeme říci, že v nejfrekventovanějších jazycích, které překládáme, obvykle dochází k následujícím ‘objemovým změnám’:
- Jazyk ... procentní změna
- angličtina ... 10 %
- němčina ... 20 %
- španělština ... 30 %
- ruština ... 30 %
- italština ... 30 %
- francouzština ... 30 %
Obava, že zákazníkovi cíleně kalkulujeme cenu překladu z textu o větším objemu, je neopodstatněná. Vycházíme vždy z objemu v cílovém jazyce, protože to je výsledný produkt – podobně jako v pálenici neplatíte za švestky, ale až za slivovici.
Kalkulace ceny za překlad vychází tedy vždy z cílového jazyka, s výjimkou překladů do jazyků používajících jiný grafický grafický systém než je latinka, azbuka, případně cyrilice – tedy jazyků jako je např. japonština, arabština, čínština či korejština; takové překlady kalkulujeme na základě objemu zdrojového jazyka, tedy češtiny.
Co je tlumočící půlden / den?
Základní kalkulační jednotkou pro tlumočení je 1 tlumočící půlden (TP). Rozumí se jím doba nepřesahující 4 hodiny, kterou tlumočník stráví v místě (příp. místech) výkonu, včetně přestávek, prostojů, čekání a případných přesunů mezi různými místy výkonu. Je třeba mít na paměti, že prostoje a vůbec většina času, kdy tlumočník je v místě výkonu, ale vlastní výkon právě neprobíhá, vzniká nikoli na straně tlumočníka, ale zákazníka, a tlumočník má nárok na kompenzaci toho, že se v daném čase nemůže věnovat jiné činnosti nebo nemůže plnit jinou zakázku.
Pro některé typy tlumočnických výkonů, např. tlumočení mimo území ČR, kdy je pravděpodobné, že výkon včetně cesty zabere minimálně jeden pracovní den, se za nejmenší kalkulační jednotku považuje 1 tlumočící den, který je ekvivalentem 2 TP.
V případech, kdy se očekává, že výkon nepřesáhne 120 minut, krátí se základní sazba za 1 TP o 50 %. V případě, že dojde k prodloužení původně dohodnuté doby výkonu, připočítává se sazba za každou další započatou hodinu výkonu; tato sazba odpovídá 25 % základní sazby za 1 TP.
Mám jako zákazník možnost kontroly rozsahu překladu?
Pokud máte výchozí text k dispozici v elektronické formě v ‘otevřeném’ formátu, tedy jako soubor nějakého textového editoru, většinou lze pomocí nástroje Počet slov zjistit také počet znaků (v MS Word 2007 je např. na dolní liště vlevo jako druhé tlačítko Slova: XXXX. Při rozkliknutí se otevře okno Počet slov, kde jednou z položek je Znaky (včetně mezer):. Tento počet, vydělen 1800, vám dá počet normostran v celém dokumentu. Ostatně, podívejte se – celý postup je tu názorně popsán. Také po odevzdání překladu (je-li předáván v elektronické formě) si můžete tuto kontrolu provést. Počet normostran se zaokrouhluje na jedno desetinné místo (vždy nahoru); první normostrana se vždy kalkuluje jako celá.
Z čeho se počítá cena za překlad?
Cena za překlad zpravidla sestává z několika položek. Základ částky tvoří násobek jednotkové ceny (ceny za kalkulační jednotku, jíž je u překladů zpravidla 1 normostrana cílového textu) a objemu cílového textu vyjádřeného v kalkulačních jednotkách, tedy normostranách. K tomu mohou přistoupit ještě další položky, jako např. platba za korekturu rodilým mluvčím nebo expresní překlad, dále příplatek za nestandardní formát výchozího dokumentu, platba za dodání překladu některým z nestandardních způsobů (zásilkovou službou, dovoz do místa určení), případně za záznamové médium (nejč. CD-R).
Vždy je však kalkulace ceny dohodnuta a odsouhlasena mezi naším centrem a zákazníkem před započetím prací prostřednictvím Zakázkového listu, na němž jsou všechny požadavky zákazníka uvedeny, a zákazník také ví, kolik budou jednotlivé položky objednávky stát. Cena vlastního překladu se dopředu uvádí jako tzv. kvalifikovaný odhad, který vychází z objemu textu ve výchozím jazyce, přičenž se zohledňují poměry objemů textů v obou dotyčných jazycích (více viz zde). Objem textu v cílovém jazyce (a tím i cena za překlad) se může lišit v rozmezí 20 % od kvalifikovaného odhadu, na což zákazníky také upozorňujeme. Pokud by se z nějakého důvodu objem textu v cílovém jazyce lišil o více než je deklarovaná přípustná odchylka nebo pokud vyvstanou v průběhu prací na překladu nepředvídané okolnosti (např. zjistíme, že výchozí text obsahuje takové množství chyb, nepřesností či nejasností, které znemožňuje text kvalitně přeložit, aniž by se předem provedla korektura výchozího textu), informujeme o tom okamžitě zákazníka a snažíme se navrhnout možná řešení a v součinnosti se zákazníkem dospět k takovému výsledku, který bude především splňovat jeho očekávání navzdory nastalým potížím.
Upozorňujeme, že sazby za jednotlivé typy překladů se mohou lišit jednak v závislosti na jazyku do/z nějž se překládá, a také v závislosti na oboru. Více informací o tom naleznete v oddíle CENOVÁ NABÍDKA.
Co je superlegalizace?
Vyšší ověření listin (tzv. superlegalizace) je způsob ověření listiny, která má být použita ve státě, který není signatářským státem Haagské konvence, případně se kterým nemá ČR sjednáno osvobození od vyššího ověření prostřednictvím dvoustranné smlouvy. U listin vydávaných soudy a listin vydávaných nebo ověřovaných notáři superlegalizaci provádí Ministerstvo spravedlnosti ČR. Poté následuje vyšší ověření MZV ČR a navazující ověření zastupitelským úřadem toho státu, kde má být listina použita. U listin vydávaných nebo ověřených orgány státní správy superlegalizaci provádí přímo MZV ČR a pak následuje ověření příslušným zastupitelským úřadem. Obdobný postup platí v případě, že má být českými úřady uznána listina vydaná ve státě, který nemá s ČR sjednáno zjednodušené uznávání listin.
Proces superlegalizace v celé jeho složitosti si nejlépe ozřejmíme na následujícím příkladu, který vychází z hypotetického předpokladu, že by Itálie nebyla signatářem Haagské konvence:
Italská firma se sídlem v Bolzanu plánuje v ČR otevřít dceřinou společnost. Musí tedy své dokumenty, které mají povahu veřejné listiny a které musejí být pro registraci v ČR předloženy (osvědčení o založení, zápis z první schůze představenstva, zakladatelská smlouva a stanovy) ‘prohnat’ procesem superlegalizace, neboť nelze použít ověření apostilou.
- Nejprve bolzanský notář ověří pravost podpisů na jmenovaných listinách.
- Pravost razítka a podpisu tohoto notáře ověří státní tajemník provincie Bolzano-Bozen.
- Poté listiny cestují do Říma, kde své ověření připojí také italské ministerstvo zahraničních věcí.
- Pak je třeba listiny opatřit potvrzením českého zastupitelského úřadu v Itálii.
- Dokumenty mohou zamířit na úřady v ČR, ovšem předloženy osobou, která zároveň předloží plnou moc opravňující ji jednat jménem mateřské společnosti pokrytou stejnou vrstvou razítek jako ostatní uvedené listiny.
Ani tato několikanásobná legalizace však ještě nezaručuje úspěch. Sami uznáte, že proces opatření listiny apostilou je proti tomu významným zjednodušením.
Co je Haagská konvence (5. 10. 1961)?
Přesněji řečeno mluvíme o Haagské úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961. Touto úmluvou se signatářské státy zavazují ve vzájemném styku upustit od procesu superlegalizace, několikanásobného a několikaúrovňového ověřování pravosti listiny, oprávněnosti podepsaných osob atd., které ze vzájemného uznávání veřejných listin mezi státy dříve vytvářelo skutečné administrativní peklo. Signatářské státy této úmluvy (ČR přistoupila v r. 1999) teď mohou využít tzv. apostilaci listiny, která celý proces zjednodušuje a urychluje.
Co je apostille (apostila)?
Apostila (ve francouzském originále apostille) je speciální doložka, kterou se potvrzuje, že dokument, k němuž je připojena, je pravý. Na rozdíl od tzv. vidimace na notářsky ověřené kopii, která ověřuje pravost kopie a její souhlas s originálem, apostila ověřuje pravost originálu. Apostilu mohou vyžadovat zejména zahraniční úřady, kterým předložíte např. svůj přeložený diplom, rodný list či jiný důležitý dokument; a naopak, některé dokumenty zahraniční provenience přicházejí opatřeny apostilou, kterou je při překladu do češtiny rovněž třeba přeložit. Ověření apostilou je možné získat a použít v zemích, které jsou členskými státy Haagské konvence ze dne 5. 10. 1961. Pro uznání úředních listin v nečlenských státech je někdy třeba podstoupit proces tzv. superlegalizace (vyššího ověření).
Nelze říci, že úřad v zahraničí apostilu vždy striktně vyžaduje, ale vždy se vyplatí předem si ověřit, zda pro dotyčný dokument apostilu nebudete potřebovat. Apostily vydává příslušný úřad v zemi, kde byl dokument vystaven; v České republice je to referát legalizace konzulárního odboru Ministerstva zahraničních věc ČR.
Kdo může vyhotovit ověřenou kopii dokumentu pro soudně ověřený překlad?
Vidimaci neboli ověřování shody opisu nebo kopie s originálem nebo jeho již jednou ověřovanou kopií, provádějí notáři, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst, úřady městských částí hlavního města Prahy, ve vojenských újezdech újezdní úřady, držitel poštovní licence (Česká pošta), Hospodářská komora České republiky.
Pozor – necháváte-li si ověřit kopii u notáře, vždy dopředu oznamte, že kopie bude určena k použití mimo území ČR. V takovém případě je důležité, aby ověřovací doložka (vidimus) kopie byla podepsána přímo notářem, nikoli jeho zapisovatelkou. Podpis zapisovatelky postačí pouze v případě, že je kopie určena pro orgány a instituce v ČR.
Z jakých dokumentů nelze pořídit ověřenou kopii?
Vidimaci nelze ze zákona provést, je-li původní listinou dokument, jehož jedinečnost nelze vidimovanou listinou nahradit. Zejména se jedná o občanský průkaz, cestovní doklad, zbrojní průkaz, řidičský průkaz, vojenskou knížku, služební průkaz, průkaz o povolení k pobytu cizince, rybářský lístek, lovecký lístek nebo jiný průkaz, vkladní knížku, šek, směnku nebo jiný cenný papír, los, sázenku, protest směnky, geometrický plán, rys nebo technickou kresbu.
Jak postupovat, potřebujete-li pořídit ověřený překlad dokumentů, z nichž nelze ze zákona zhotovit úředně ověřenou kopii?
Ověřený překlad samozřejmě můžete pořídit i z neověřené kopie, avšak je třeba podepsat čestné prohlášení, v němž uvedete, že český právní řád neumožňuje zhotovení ověřené kopie z daného dokladu. Text čestného prohlášení, které si můžete stáhnout , se pak přeloží spolu s dokladem a přiloží se k němu.
Co je tlumočnický zápis (notace)?
V průběhu konferenčního konsekutivního tlumočení mluví řečník poměrně dlouhou dobu (typicky 1–5 minut); takový úsek řeči obvykle zahrnuje ‘odstavec’ psaného projevu nebo nějakou ucelenou myšlenku. Poté vstupuje do hry tlumočník, aby převedl daný úsek do cílového jazyka. Klíčovou dovedností pro takový typ tlumočení je pořizování tlumočnického zápisu, tzv. notace; není v silách většiny tlumočníků, aby si zapamatovala 5minutový proslov se všemi detaily, jmény a čísly. Tlumočnická notace se podstatně liší od kdysi používaného stenografického zápisu, protože tlumočník ji pořizuje ve výchozím jazyce, zatímco interpretovat ji musí v jazyce cílovém. Profesionálové, kteří se specializují na tento typ tlumočení, si během praxe vyvíjejí svůj osobní ‘idiografický’ systém, který jim umožňuje jednoduchými symboly zaznamenávat nikoli slova, ale celé myšlenkové konstrukce řečníka ve formě víceméně nezávislé na výchozím jazyce.
Jestliže jsme v odpovědi na otázku na nejnáročnější typ tlumočení uvedli právě tzv. vysokou konsekutivu, je dovednost tlumočnické notace dalším důkazem, že tomu tak skutečně je a tento typ tlumočení je vpravdě ‘akademií tlumočení’.
Co je pilotáž?
Při simultánně tlumočených konferencích je někdy projev řečníka, mluvícího méně běžným jazykem, tlumočen do jednoho jazyka, který ovládají všichni ostatní tlumočníci v kabinkách (tzv. pilotní jazyk); ti pak z tohoto pilotního jazyka tlumočí dál do svých jazyků. Řečník hovoří např. svahilsky, svahilský tlumočník tlumočí do angličtiny a všichni ostatní tlumočníci, kteří nerozumějí svahilsky, poslouchají anglické tlumočení a z toho pak tlumočí dál do dalších jazyků.
Co je tlumočení v režimu relay?
Relay je tlumočení přes několik pilotních jazyků; můžeme se s ním setkat převážně na velkých konferencích (např. řecký řečník je zároveň tlumočen do češtiny a angličtiny a z těchto dvou jazyků je potom tlumočeno dál).
Co je tzv. retour?
Na velkých konferencích pracují kabinoví tlumočníci někdy v režimu retour, tedy zajišťují převod pouze do svého mateřského jazyka. Mluví-li tedy řečník česky, česká kabina mlčí; mluví-li řečník anglicky, mlčí anglická kabina atd.
Co je šušotáž?
Šušotáž (z francouzského slova chuchoter = šeptat) je simultánní tlumočení bez použití tlumočnické techniky. Tlumočník sedí vedle osoby, pro kterou výhradně tlumočí, a v simultánním režimu pro ni šeptem do ucha převádí projev řečníka do cílového jazyka. Šušotáž lze použít jako doplňkovou techniku při konferenčním tlumočení, kdy tlumočník sedí vedle účastníka konference, kterému šeptem tlumočí, zatímco sám poslouchá projev řečníka z ozvučení v sále nebo využívá sluchátka, která má přepnuta na kanál s jazykem, ze kterého může tlumočit do cílového jazyka.
Je to technika poměrně neoblíbená jak tlumočníky, tak klienty, protože okolí ruší tlumočníka a tlumočník zase svým šepotem ruší okolí. Navíc paradoxně šeptání namáhá hlasivky více než plnohlasá řeč; jde tedy o techniku nouzovou a využitelnou jen krátkodobě.
Jak velký objem textu vznikne přepisem hodinového audio záznamu?
Na takto položenou otázku nelze dát jednoznačnou odpověď; záleží vždy na povaze zaznamenávaného projevu, např. jedná-li se o čtenou přednášku nebo řeč ‘spatra’. Nicméně zhruba řečeno podle našich zkušeností 3–4 minuty záznamu mluveného slova obvykle vydají v převodu do psaného textu za 1 normostranu; to znamená, že z 1 hodiny záznamu vznikne něco mezi 15–20 NS textu.
Co je simultánní (kabinové) tlumočení?
Tento typ tlumočení se využívá při akcích s větším počtem účastníků v publiku, tedy na přednáškách, kongresech, konferencích a sympoziích. Tlumočnický výkon se uskutečňuje v reálném čase bez prakticky bez prodlev – tlumočník nečeká na odmlku řečníka, tlumočí souběžně s projevem ve výchozím jazyce.
Pro tento typ tlumočení je třeba speciální tlumočnická technika – tlumočnické mikrofony a sluchátka, nejčastěji jako tzv. headset (mikrofon připojený ke sluchátkům), který po připojení do systému umožňuje přepínání do různých kanálů. Pro účastníky v sále (publikum) je pak třeba zajistit odpovídající počet sluchátek rovněž s možností volby kanálu (a tím jazyka, do kterého posluchač potřebuje tlumočit).
Při tomto typu tlumočení je dále třeba zajistit tlumočnickou kabinu (nebo kabiny), tedy místnost nebo montovanou zvukotěsnou kabinu pro tlumočníka (nebo tým střídajících se tlumočníků) do každého cílového jazyka. To znamená, že např. na sympóziu, kde se má tlumočit do 5 různých jazyků, je třeba zajistit 5 tlumočnických kabin. Požadavky na vlastnosti, rozměry a vybavení tlumočnických kabin stanoví norma ČSN ISO 2603.
Kromě klasického případu přímého kabinového tlumočení může tento typ tlumočení probíhat v několika různých režimech – tzv. pilotáži, relay nebo retour.
Simultánní tlumočení je náročné na pohotovost tlumočníka a vyžaduje ovládání tzv. multitaskingu neboli schopnost vykonávat několik (v tomto případě intelektuálních) činností najednou: tlumočník zároveň
- tlumočí, co bylo právě řečeno;
- poslouchá, co je právě teď pronášeno;
- připravuje si tlumočení toho, co je právě pronášeno;
- podrobuje to, co přetlumočil před okamžikem, zpětné vazbě ve světle toho, co je právě pronášeno.
Z toho je patrné, že simultánní tlumočení patří k nejnamáhavějším intelektuálním činnostem; tlumočníci v simultánním režimu by se tedy měli střídat nejpozději po 20 minutách výkonu a tedy i pro akci, trvající 60 minut, je třeba angažmá dvou tlumočníků na jeden jazyk.
Výhodou simultánního tlumočení je časová úspora – zbytečně neprodlužuje trvání vaší konference, ve vymezeném času programu vám tedy dává více prostoru k dalším příspěvkům či delší diskusi. Nevýhodou jsou celkové vyšší náklady na zajištění celé akce, protože je třeba více tlumočníků, než při tlumočení konsekutivním, a náklady navíc rostou i o cenu za pronájem tlumočnické techniky.
Co je konferenční (vysoká) konsekutiva?
Tam, kde je požadavek na tlumočení pouze do jednoho jazyka, zejména při menších konferencích a jednáních s menším počtem účastníků, kde navíc není k dispozici jiná technika, než běžné ozvučení mikrofonem a reproduktory v sále lze využít konsekutivní tlumočení, které se však od běžné konsekutivy v některých ohledech liší a v tomto případě se někdy mluví o tzv. vysoké konsekutivě.
Řečník přednáší delší část svého projevu či příspěvku a tlumočník ho po celou dobu poslouchá a dělá si poznámky (tzv. tlumočnický zápis čili notaci), aby pak tlumočil, co bylo řečeno. Tento způsob je výhodný pro řečníka, protože jeho projev je přerušován vstupy tlumočníka méně často, než při běžné konsekutivě, avšak pro tlumočníka je tento způsob nesmírně náročný jak nejen na přípravu, ale také na odborné znalosti a vše, co platí pro běžnou konsekutivu, platí v tomto případě dvojnásob.
Co je doprovodné tlumočení?
Doprovodné tlumočení se někdy označuje jako servis hostesek; my se tomu označení záměrně vyhýbáme, protože může vyvolávat podezření, že se za touto službou skrývá něco jiného, než navenek deklaruje. Doprovodné tlumočení může provádět jakýkoli tlumočník bez ohledu na pohlaví či věk, jediným kritériem je kvalifikace. Na tu u tohoto typu tlumočení nicméně nejsou kladeny takové nároky jako u ostatních typů, takže je můžeme obsazovat např. studenty s vynikající znalostí výchozího i cílového jazyka, avšak bez formální kvalifikace či mnohaleté praxe.
Tento typ tlumočení se používá například při obchodních cestách, schůzkách, pracovních i nepracovních návštěvách ze zahraničí apod. Jedná se vlastně o kombinaci tlumočení a organizací programu dotyčné osoby/osob. Tlumočník je v tomto případě jakýmsi průvodcem, avšak nikoli ve smyslu turistického průvodce – pro takové služby se zákazníci musí obrátit na oprávněné agentury či cestovní kanceláře. Průvodcovství v našem případě spočívá v tom, že tlumočník doprovází zákazníka po celou dobu jeho pobytu v zemi (nebo jeho částí), pomáhá mu s orientací v pro něj neznámém jazykovém a kulturním prostředí, při jednání na úřadech, v restauracích, na kulturních akcích, při nákupech, při rezervaci ubytování, lístků, jízdenek, letenek atd.
Doprovodné tlumočení je vhodné pro jednotlivce nebo malé skupinky do 4 osob.
Co je ghostwriting/copywriting a jak poznám, že je potřebuji?
Opa pojmy je vhodné rozlišovat. Zatímco copywriting označuje zvorbu krátkých komerčních textů, napž. reklamních sloganů, marketingových textů, PR článků apod., ghostwriting je činnost, při které "neviditelný" autor (ghost = duch) píše na základě zadání klienta rozsáhlejší text, mnohdy i umělecky nebo odborně zaměřený. Ghostwriter většinou nebývá veřejnosti znám, není uveden v tiráži či v titulcích, zůstává "inkognito". Jako příklad ghostwritingu bychom mohli uvést například scénář k filmu Amadeus, kde je jako scénárista uveden spisovatel Peter Schaffer. Ten je však pouze autorem divadelní předlohy, kterou pro potřeby filmového scénáře přepracoval spisovatel Zdeněk Mahler. Jindy bývají ghostwriteři uvedeni jako "pomocní autoři", zejména v případech pamětí herců, politiků a dalších osobností.
Copywriting doporučujeme využít všude tam, kde je třeba dvakrát měřit a jednou řezat, jinými slovy v případech, kde chyba lze vzít těžko zpátky. Klasickým příkladem je tvorba názvů společností, jejich log, claimů a sloganů. U společností mířících na globální trh je při tvorbě názvů a claimů důležité zohlednit také to, zda zamýšlené slovo či slovní spojení nemá v některém z cizích jazyků (zejména v angličtině) jinou konotaci, která by mohla vést k nedorozumění či v horším případě k ostudě. Několik příkladů na dokreslení: Jistá nejmenovaná firma, zaměřující se na systémy elektronického zabezpečení, se nechala v obchodním rejstříku zapsat pod názvem, který v angličtině znamená něco jako "dům plný zlodějů". Jiná společnost si jako svůj claim zvolila slogan "Jsme Vám nablízku ve dne v noci", což jí nejmenovaný překladatel do angličtiny přeložil jako "Being around night and day". Potíž je v tom, že v angličtině výraz "to be around" znamená mimo jiné, že dáma má více intimních partnerů, než je zdrávo; ve spojení s "dnem i nocí" to pak vyvolává představu poněkud nymfomaniakální… Jistě uznáte, že za odvrácení podobných katastrof investice do copywritingových služeb profesionálů stojí. Kromě toho je určitě dobré svěřit profesionálům také tvorbu tiskových zpráv, PR rozhovorů a dlaších textů, od kterých očekáváte nějaký marketingový efekt pro svou firmu.
Pokud jde o ghostwriting, je to velmi podobné, s tím rozdílem, že ghostwriteři jsou pisatelé úzce specializovaní; jinými slovy – jsou to odborníci, kteří z těch či oněch důvodů necítí potřebu být pod svým výtvorem podepsáni, nebo jim to z nějakého důvodu nebylo umožněno (jako příklad může sloužit třeba kniha Metternich kontra Napoleon, jejíž skutečný autor, někdejší ministr zahraničí ČR Jaroslav Šedivý v období totality nesměl publikovat, a proto její autorství na sebe vzal historik Jan Halada). Služby ghostwritingu samozřejmě nenabízíme v takových případech, kdy by to bylo v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy (tj. diplomovou práci rádi v rámci našich textových služeb jazykově zkorigujeme, ale rozhodně ji za nikoho nenapíšeme od prvního do posledního písmene).
Proč mám platit za mezery?
V běžně používaná a přijímaná definice normostrany jako kalkulační jednotky pro překladatelské služby stojí, že se jedná o 1800 typografických znaků včetně mezer. Mezislovní mezery jsou samozřejmou a integrální součástí překladu, právě tak jako slova, která oddělují. Přesto se najdou lidé, kteří se nad touto skutečností pozastavují (zejména v okamžiku, kdy dojde na placení).
Abychom ukázali, že mezery zkrátka k textu patří, uvádíme následující telefonní rozhovor mezi klientem a pracovnicí nejmenovaného překladatelského centra:
Klient: Prosím vás, mně od vás přišlo potvrzení objednávky na překlad toho článku do angličtiny, a vy tam píšete, že budete konečnou cenu počítat podle normostran a že normostrana se počítá včetně mezer.
Pracovnice PC: Ano, to souhlasí; normostrana je 1800 znaků včetně mezer.
Klient: A proč bych jako měl platit za mezery? Já si od vás objednal překlad, tak zaplatím za překlad, ale žádné mezery vám nezaplatím.
Pracovnice PC: (pokouší se asi deset minut rozčilenému klientovi vysvětlit, že je to běžná praxe a že mezery jsou přirozenou součástí textu; klient si trvá na svém, že za mezery platit nebude).
Pracovnice PC: Dobře, pokud tedy trváte na tom, že za mezery platit nebudete, bereme to na vědomí.
Později téhož dne klient dostal do mailu hotovou zakázku; když si ji prohlédl, pochopil, že mezery (tak jak se mu pokoušela pracovnice PC vysvětlit) jsou skutečně neoddělitelnou součástí textu a dodatečně si je „přiobjednal“.