Slovo na září (o zvláštních jazykových fenoménech zvaných jazykolamy, díl 3.)

07.09.2011

Po měsíční prázdninové odmlce (SLOVO NA SRPEN by se asi chtě nechtě, vzhledem k historickým konotacím, muselo zabývat ruštinou, a tu si tedy raději schováme na jindy) se vracíme opět k našemu dlouhodobějšímu tématu a ve SLOVĚ NA ZÁŘÍ se podíváme na zoubek jazykolamům, kterými se týrají naši západní a jižní sousedé v německy mluvících zemích. Varuji před tím, aby někdo následující výčet považoval za jejich reprezentativní charakteristiku; nicméně řeč bude o nihilistech, masových vrazích, velbloudech, modrém zelí, blbech, tlustých pokrývačích a vdovách po říčních kapitánech. Also, vorwärts!

Když jsme se letos v lednu zabývali slovy tuze dlouhými, byla mezi nimi i taková, která by mohla sama o sobě sloužit jako jednoslovné jazykolamy (i když kategorie jednoslovnosti je tu poněkud rozvolněna; jedná se pohříchu o slova složená). Nejtypičtější příklady se vyskytují právě v němčině, i když se namnoze jedná o příklady uměle vytvořené, a znovu musíme připomenout, že nejznámější z nich pocházejí z pera nikoli německého, ale amerického spisovatele Samuela Clemense, píšícího pod jménem Mark Twain, který je použil ve svém románu Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše:

Konstantinopolitanischerdudelsackpfeifenmachersgesellschafft (cařihradská společnost výrobců píšťal pro dudy), Nihilistendynamittheaterkästchenssprengungsattentätsversuchungen (pokusy nihilistů o atentáty na divadelní pokladny pomocí dynamitových výbuchů), Transvaaltruppentropentransporttrampeltiertreibertrauungsträgentragödie (dojemná svatební tragédie poháněče transvaalských dromedárů pro transport vojenských jednotek v tropech) a Mekkamuselmannenmassenmenschenmördermohrenmuttermarmormonumentenmacher (výrobci mramorových monumentů pro mouřenínskou matku masového mordýře mohamedánů z Mekky).

Do stejného pytle v jednoslovném obludáriu patří i Donaudampfschiffahrtselektrizitätenhauptbetriebswerkbauunterbeamtengesellschaft (Asociace nižšího úřednictva hlavní elektroprovozovny dunajské paroplavby), případně Donaudapfschifffahrtskapitänswitwenvereinspräsidiumswiederwahlterminverschiebungsproblem (Otázka posunutí termínu opakované volby předsednictva spolku vdov po kapitánechdunajské paroplavby). Za nejdelší přirozené německé složené slovo se pak považuje Rindfleischetikettierungsüberwachungsaufgabenübertragungsgesetz, což je titul zemského zákona o přenesení povinností při dohledu na označování hovězího masa.

Ale německé jazykolamy se neomezují jen na deskriptivní jednoslovné (byť složené) výrazy. Také v tomto jazyce můžeme vysledovat určité jazykolamné zákonitosti, které do jisté míry (podobně jako jazykolamy v jiných jazycích zrcadlí národního ducha a bytostný naturel jeho nositelů. Němci jsou na základě obecně přijímaného stereotypu považováni za národ, který má rád ve všem jasno, vše chce uchopit, změřit, pojmout, zarovnat a – definovat. Jaký tedy div, že němčina disponuje definicí jazykolamu, a že tato definice je… sama jazykolamem:

Ein sehr schwer sehr schnell zu sprechender Spruch ist ein Schnellsprechspruch, auch ein nur schwer schnell zu sprechender Spruch heißt Schnellsprechspruch. (Výrok, který se velmi těžko dá vyslovit velmi rychle, je hbitomluv; také výrok, který se jen těžko dá vyslovit rychle, se nazývá hbitomluv)

Když teď víme, na čem jsme, a čím se dále budeme zabývat, můžeme přistoupit k dalšímu zkoumání. Němci mají, jak již bylo řečeno, rádi ve věcech pořádek a mají rádi vše hezky odděleno a seřazeno, v jazyce i v mimojazykové realitě. Nemůže se tedy stát, že by se jim například svatební šaty pomíchaly s modrým zelím, neboť

Blaukraut bleibt Blaukraut und Brautkleid bleibt Brautkleid. (Modré zelí zůstává modrým zelím a šat nevěsty zůstává šatem nevěsty)

Další příklad poukazuje na německý smysl pro načasování věcí. Na ryby se musí brzy ráno, takže

In der Früh fischt Fischers Fritze frische Fische. Frische Fische fischt Fischers Fritze in der Früh. (Časně ráno loví rybářův Fricek čerstvé ryby. Čerstvé ryby loví rybářův Fricek časně ráno) – a chtělo by se dodat „na věčné časy a nikdy jinak“.

Němci si jsou dále velmi dobře vědomi toho, že napřed přichází práce, a teprve poté zábava. Na úzkostném dodržování této poučky ostatně vyrostl německý hospodářský zázrak po devastaci 2. světové války. I když nechceme tvrdit, že za to mohou výhradně tlustí pokrývači, posloužili bezesporu jako dobrý příklad uvedeného přístupu:

Der dicke Dachdecker deckte das dicke Dach. Dann trug der dicke Dachdecker die dicke Dame durch den dicken Dreck. Dann dankte die dicke Dame dem Dicken Dachdecker, dass der dicke Dachdecker die dicke Dame durch den dicken Dreck trug. (Tlustý pokrývač pokrýval silnou střechu. Pak tlustý pokrývač přenesl tlustou dámu hustým blátem. Tlustá dáma pak poděkovala tlustému pokrývači, že tlustý pokrývač přenesl tlustou dámu hustým blátem). Kromě oddělování užitečného od příjemného ovšem tato slovní hříčka předává ještě další morální apel: ačkoli nejste tlustá dáma, vždy poděkujte, pokud někdo (a nikoli nutně tlustý pokrývač) uchrání vaši obuv (váš oděv, vaši čest) poskvrny.

Historie nás též poučila o tom, že Němci rádi oplácejí stejné stejným. Proč by jinak francouzská armáda musela podepisovat v roce 1940 kapitulaci v témž železničním vagóně, v němž byli nuceni stejnou potupu podstoupit němečtí generálové o dvaadvacet let dříve? Přístup „jak vy k my, tak my k vy“ ostatně vystihuje další německý jazykolam:

Wenn du Trottel zu mir Trottel Trottel sagst, sag ich Trottel zu dir Trottel so lange Trottel, bis du Trottel zu mir Trottel nie mehr Trottel sagst, du Trottel! (Jestli ty blbe budeš mě blbovi říkat blbe, budu já blb tobě ty blbe tak dlouho říkat blbe, až ty blbe mě blbovi už nikdy blbe neřekneš, ty blbe!)

A jiný ze stejné kategorie:

Bismarck biss Marc, bis Marc Bismarck biss. (Hryzal Bismarck do Marka, až Marek hryzl Bismarcka)

Jak si pak ale, při vší té příslovečné německé uspořádanosti, zarovnanosti a přímočarosti vysvětlit předposlední náš dnešní příklad, který se vymknut z kloubů řine zcela bez smyslu z úst německých zoologů, kteří po dlouhém (a evropskými fondy bezesporu bohatě dotovaném) výzkumu zjistili, že

Schnecken erschrecken, wenn Schnecken an Schnecken schlecken, weil zum Schrecken vieler Schnecken Schnecken nicht schmecken. (Šneci šílí, když šnek šneka líže, neboť k šílenství spousty šneků šneci vůbec nešmakují)

Tak to vidíte; i ten nejserióznější národ Evropy skrývá ve svém ledví nějakou tu úchylku. Pozorovat navzájem se lízající šneky, na to musí mít jeden náturu. Ale abychom Němcům zase nepřisuzovali bůhvíjak démonickou ujetost, musíme přiznat, že ve své většině jsou bezesporu schopni pozorovat přírodu okem střízlivým, popisným a realistickým:

Hinter dickem Fichtendickicht picken dicke Finken tüchtig. (Za hustým smrkovým mlázím důkladně zobou pěnkavy)

Jak vidíte, končíme tím, čím jsme začali – důkladností ve veškerém konání, která je tolik typická pro německého člověka i německou pěnkavu. A nemám ostatně ani stín pochybnosti o tom, že se stejnou důkladností také olizuje německý šnek jiného německého šneka…

V úctě váš

Tomáš Hausner
manažer divize PTCE